Zdroj: http://www.lyzak.cz/rip-2007-zahajovaci-proslov.a19.html  •  Vydáno: 27.7.2009 6:00  •  Autor: PeVal

Říp 2007 - Zahajovací proslov

Zahajovací proslov na začátku expedice v Ctiněvsi

Vážení přátelé, milé kamarádky,

jménem sponzora celé akce vás srdečně vítám ... promiňte mi to trapné přeřeknutí - to by asi nedopadlo dobře - chtěl jsem říci patrona celé akce samozřejmě, že. Do této funkce jsem byl demokraticky jmenován a i když jsem se zprvu zdráhal, nakonec jsem ji přijal, protože jsem si řekl, že nějakej vůl to stejně dělat musí.

Tedy ještě jednou vás všechny srdečně vítám na naší "Velké vysokohorské expedici Říp 2007" (zkráceně Veveří 007). Z uvedené zkratky je jasné na první pohled, že se jedná o naši národní horu Říp, a ne o nějaký hrad u brněnské přehrady, nebo nedej bože o agenta z akčních filmů, který nahradil božského Seana Conneryho. Původním ispirátorem je však karikaturista Vladimír Renčín, jehož kresbu z roku 1982 jsme si bez dovolení vypůjčili na logo naší akce, které máte všichni na tričkách.

Hned na začátku musím zdůraznit, že tato expedice je přísně výběrová a náš organizační tým měl proto velmi těžkou úlohu: vybrat mezi tisícovkou uchazečů ty nejschopnější. Podmínkou, kromě dobrého zdravotního stavu, kondice a psychické rovnováhy byl i smysl pro humor a recesi. V praxi to znamená, že když si vaše manželka zapomene doma rtěnku a zrcátko a zjistí to až ve vlaku, nezaváháte ani vteřinu, rychlobrzdou zastavíte Pendolíno a věci pro výpravu nezbytné jí zakoupíte v nejbližší drogerii.

Další nutnou podmínkou jsou zkušenosti s výstupy na vrcholy s nadmořskou výškou nad 4000 dm. Například Hády nebo Babí lom. Rozhodně nebylo možné uznat takovou Kraví horu, nebo Špilberk. To se přátelé nezlobte, ale s takovou bychom na Říp nevylezli!

Poslední zkouška způsobilosti k zítřejšímu výstupu však na některé z nás ještě čeká dnes v noci. A tady bych se chtěl našich organizátorů zastat. Tuhle zkoušku si opravdu nevymysleli, protože nejsou takoví hazardéři, aby riskovali a udusili naši expedici hned v zárodku. Ano, přátelé tušíte správně: je to Pálení čarodějnic. Bohužel termín expedice nešel přesunout a tak se s tím musíme nějak poprat. Já osobně pevně věřím, že se zase ráno všichni setkáme a že neodletí všechny.

Přátelé, jistě jste si položili otázku: "Proč na Říp s kyslíkem?". Odpověď je jednoduchá: "Protože se o to ještě nikdo nepokusil!" V dnešní moderní době, kdy jeden, nebo celé týmy horolezců na celém světě spolu soupeří o to, kdo bude na které osmitisícovce dříve, nebo rychleji a myšlenky jako kamarádství na laně už najdeme jenom v knihách, kdy jsou v obrovské módě projekty jako: "Sedum samic" (anglický krycí název: The Seven Summits), ale všichni víme o co tady ve skutečnosti jde. Nebo Cabanův projekt 4-4-8 (anglicky: Four-Four-Eight), což ve skutečnosti znamená čtyřikrát čtyři baby za osm dnů, je naše expedice opravdu čistá a vpravdě pionýrská. Nechceme, aby za každou cenu dospěli účastníce (pardon i účastníci) expedice vrcholu již v základním táboře, ale opravdu až úplně nahoře na kopci. Bohužel špatné příklady jako: Šimůnek-Vomáčková táhnou, ale s tím se nedá nic dělat.

Každý dobyvatel osmy dnes zdůrazňuje, a to zejména v tisku, že výstup uskutečnil bez kyslíku. Už je to opravdu fádní a nezajímavé. Vždyť co je větší dřina? Jít si pěkně nalehko, bez masky a kyslíkových lahví, anebo se potit v zasmrádlé plynové masce? Také není správné a ochránci zvířat proti tomu jistě protestují, když jaci, osli, nebo koně nebo voli - lebo dívča po mej voli - pardón to se mě vybavila jedna prostonárodní píseň - dopravují těžké expediční náklady z podhůří desítky kilometrů až do bejzu a horolezci si kráčejí nalehko vedle nich. My to řešíme čistými prostředky zejména při cestě dolů: osedláme zvíře a jedeme na něm sami. Osel pak nemá krvavé šrámy od maček, ale zato vy prdel na padrť.

Dalším kritériem obtížnosti výstupu je také fyzický stav a kondice. Není problém střízlivý něco vylézt. Jó pak se to machruje - "vylezl jsem čtyřtisícovku" . Ale po pořádné kocovině s alkoholem v krvi už je to horší. Tím víc vyniká výkon jednoho našeho kamaráda, který s hladinou 2,9% alkoholu v krvi vylezl až do výšky 3.600m a dostal se málem až na Berninu. Nebudu ho jmenovat, ale pro zasvěcené měl dříve přezdívku "lesní ovoce". Dnes už mu neřekne nikdo jinak než jednoduše: "jahoda". Vždyť už legendární Herman Buhl při svém prvovýstupu na Nanga Parbat použil podpůrných prostředků (Dexfenmetrazin) a tím se vlastně zachránil. Takže pár loků moravské slivovičky či Modrého Portugalu určitě nezaškodí. Prostě střízlivé nás nahoru nedostanou!

Velmi důležitá na expedicích je také bezpečnost všech účastníků. Tady naši organizátoři udělali opravdu velký kus poctivé práce. Nebezpečné úseky při výstupu budou zajištěny fixními lany, nebo alespoň milým a povzbudivým slovem, jako: "Lez nahoru, máš na to ty sračko!" a podobně. Při sestupu je možné strmé listnaté svahy slanit (slaňovací osmy i sedací úvazky jsou k dispozici), nebo pokud by se někomu tento sestup jevil jako pomalý, může požádat některého z našich horských vůdců-instruktorů a ti ho rádi skopnou rychle do údolí. Pokud někdo nebude stačit s dechem a nebude mít sebou kyslíkový přístroj, může si dáchnout od souseda, nebo se dopovat alkoholem během výstupu v našich mobilních laboratořích.

Připomínám nutnou výbavu pro vysokohorský terén (budeme nad 4.000 dm): cepín, mačky, úvazek, helmu, karabiny , smyčky, jümar nebo alespoň 2 prusíky, kvalitní obuv, nejlépe skelety (zvláště to docení dámy, neboť na zemi bude hodně hadů), dvoje rukavice (kvůli pavoukům) a samozřejmě kyslíkový přístroj. Vzhledem k ostrému sluníčku jsou nutné kvalitní brýle s UV filtrem č.5, nebo 6. Ideální jsou svařečské brýle zn."Brouk Pytlík" (rok výroby 1952), které mají tu výhodu, že vás v nich nikdo nepozná a můžete se tedy expedice zúčastnit inkognito. Pozor ovšem při nasazení v lese. Tady se, přátelé vystavujete značnému riziku, že narazíte hlavou do stromu a na Říp už nikdy nevylezete. Nebo v lepším případě po nárazu zapomenete, že jste na něm již byli a polezete zbytečně znovu a několikrát.

Na závěr bych chtěl zdůraznit, že naše expedice preferuje princip solidarity. To znamená, že nezáleží na tom, zda na vrchol vystoupí jeden, nebo všichni členové expedice. V praxi to vypadá tak, že když někdo padne vysílením, nebo se mu zasekne kyslíkový ventil a bude v komatu, klidně jej překročíme a pokračujeme dál. Pokud nás padne víc, tím lépe, protože po měkkém se jde lépe.

Známé heslo: "Všichni za jednoho, jeden za všechny" jsme si trochu modifikovali a zní: "Všichni za jednoho, když jsem to já!"

Přeji všem účastníkům hodně odvahy a štěstí do zítřejšího výstupu a nezapomeňte na kyslík!

Hore zdar a Řípu zvlášť!

Petr Směja        

V Ctiněvsi 30.4.2007