Kategorie: Články

Expedice 2010 - Výstup na Javořici

Velká velehorská expedice - Javořice 2010 (8.365 dm n. m.)

Aneb světový prvo(májovým) výstup s dýchacími přístroji, expedičním způsobem a Hoderovou cestou ("toš Fandó, gde máš tú cestů").

Po zapálení slavnostních ohňů Petr Směja pronesl úvodní proslov.

Javořice 2010 - Petr Směja čte proslov

Vážení přátelé, milé kamarádky, horolezci a horochodkyně,

dovolte mi, abych Vás co nejsrdečněji, pokud je to vůbec možné, přivítal na v pořadí již třetí velké velehorská expedici, zkráceně VEVEX, tentokrát s názvem "Javořice".

Chtěl bych na tomto místě poděkovat organizátorům akce Frantovi a Liborovi za to, že její přípravě věnovali opravdu maximum svého volného času a čeho si obzvlášť cením, že v době ekonomické krize se rozhodli tuto expedici financovat z vlastních prostředků, takže jsme tady vlastně my všichni přátelé zadarmo. Tady mám od Libora tužkou napsanou poznámku,abych blbě nekecal, tak teď fakt nevím ... S případnými dotazy stran financování se obraťe na naši tiskovou mluvčí Katku Kotoulovou a ona vás určitě někam pošle. Sponzoringu se samozřejmě nebráníme ani do budoucna, takže případné dary na příští expedici můžete adresovat mně. Aspoň bude na chatu, pardon, chci říct na charitu.

Výběr jednotlivých účastníků jsme museli, stejně jako před třemi lety na Řípu, hodně zredukovat.

Z původních 920 zájemců jsme museli bohužel vyřadit hned zpočátku 231 žen, kterým by jinak hrozilo dnes večer upálení a ráno by tím pádem nemohly na Javořici odletět. Potvrdila se tak hloubková analýza našeho oddílového psychologa MUdra. Emila Zoufalého, že nejškaredší ženy se dříve rekrutovaly z řad funcionářů ČSM (pro později narozené: Československý svaz mládeže), ale dnes je jich nejvíc v horolezeckých oddílech. To se samozřejmě netýká našich krásných manželek a družek. Předpokládám, že košťátka nechaly dnes doma a zítra tudíž budou cupitat po svých. Nakonec zamést s námi můžou kdykoliv.

Ze zbylých 689 uchazečů o expedici jich 499 vůbec nevědělo do čeho lezou a dalších 160 nám zase špatně vyplnilo přijímací dotazník. Na jednoduchouotázku: "Kolik vrcholů pod 1000 m jste zdolali s kyslíkem?" prostě nedokázali odpovědět.

Samozřejmě jsme preferovali zkušené borce, kteří se zúčastnili již dvou předchozích expedic: na Říp a Devítku a úspěšně se z nich vrátili dolů, i když někteří již pod vlivem nedovolených omamných látek jako slivovice, Alpa, čistý líh, Portugal modrý a pod.

Náš zítřejší výstup navazuje tématicky na geniální myšlenku vytvořit z Devíti skal nejvyšší horu Vysočiny. O první krok jsme si již pokusili v roce 2008: navýšení o dva metry, byť jen na krátký čas, se zdařilo. Bohužel někdo v záchvatu sobectví štafle zase odnesl a tak zůstala i nadále Javořice nejvyšší.

Javořice 2010 - Účastníci na začátku

Nyní však můžeme vše napravit! Stačí k tomu málo: jestliže každý z nás, přátelé, odnese zítra ve svém batůžku z vrcholu směšných 50 kg kamení, tak se hora sníží o 1 cm.

Vím,je to jen taková první vlaštovka, ale když si to ještě 100 x zopakujeme, tak by v tom byl čert, abychom Javořici nedokázali snížit o potřebných 100 cm, což je dneska prakticky už 1 metr. V dnešní době, kdy na Everest vyleze každej Bém, není problémem zdolání osmitisícovky ať už s kyslíkem nebo bez něj.

Vždyť slavný Apa Šerpa byl na Everestu už dvacetkrát, ale vsadím se s vámi o fajfku tabáku (kterou naštěstí nemám), že na Javořici ještě nevylezl. A troufám si tvrdit, že by to s našimi speciálními kyslíkovými přístroji vlastní výroby ani nedokázal, protože by se udusil už v základním táboře. Tím více vyniká úspěch minulé Velké velehorské expedice Říp - zkráceně Veveří - kde se některým členům podařilo realizovat obtížný prvovýstup s kyslí- kovými přístroji typu "slevač", které sice byly vybaveny nucenou ventilací, ale nebylo v nich nic vidět, takže horolezec šel pouze instinktivně směrem nahoru a hrozil mu tak náraz do stromu nebo spolulezce (což vyjde nastejno), následná ztráta orientace a v nejhorším případě i ztráta paměti.

Bohužel musím prozradit, že u některých starších členů naší expedice už k tomu nejhoršímu došlo, aniž by na něco narazili. Jak řekl podpraporčík Záchrana z HOVNAJAVu (pro neználky tato zkratka znamená: HOrská Výpomoc NA JAVořici): "Lidé se nám na horách pořád zabíjejí a my s tím nic nenaděláme!" Proto si také HOVNAJAV změnil své heslo z optimistického "Pomáhat a chránit" na reálné "Škodit a strašit" a podařilo se mu tak zvýšit počet obětí v horách na dvojnásobek.

Chtěl bych se na tomto místě v neposlední řadě zmínit také o důležitém faktoru při expedičních výstupech a tím je osud, náhoda nebo pro věřící boží prozřetelnost. Já si myslím, že si musíme konečně říct pravdu: "Žádnej osud. Je to takovej potměšilej hajzlík, ne přátelé, je to velkej hajzl, kterej nám pořád háže klacky pod nohy a neumožní nám, abysme se svými geniálními myšlenkami, vrozeným talentem, pílí, houževnatostí a buldočí vytrvalostí v životě něčeho dosáhli."

Když si uvědomíme, že už naše početí byla náhoda, kdy rodiče v nekontrolované chvíli nedávali pozor, abysme se potom později mohli v inkubátoru narodit, nemůžeme z toho mít dobrý pocit. Důležitá je také výchova. Veďte přátelé své děti a vnuky již od dětství k lásce k přírodě a k horám. Opravdu se vám to vyplatí: buď jim to už v šesti letech znechutíte tak, že vás budou celý život nenávidět a do hor už nikdy nevkročí, anebo budou ve třiceti letech, pokud budou mít to štěstí a dožijí se jich, rádi vzpomínat na krásné zážitky: jak spadli do ledovcové trhliny, vyhrabali je poloudušené z laviny, amputovali jim pár omrzlých prstíků na nohách nebo jak s plicním edémem strávili několik měsíců v čistém asijském špitálu...

Nyní k zítřejšímu náročnému výstupu. Jak už jistě víte půjdeme všichni kvůli bezpečnosti na laně. Tento způsob postupu má tu obrovskou výhodu, že když jeden z nás uklouzne a zřítí se, strhne sebou určitě i ostatní a HOVNAJAV pak nebude muset ztrácet svůj drahocenný čas hledáním jednotlivých obětí.

Také je důležité, abychom měli všichni s sebou moderní vyhledávače GPS (Gde Proboha Su), abychom mohli ztracené členy expedice v lesním porostu rychle najít a zajistit jejich resuscitaci a převoz na záchytku. Kdo GPSku nemá, nechte prosím alespoň zapnuté svoje čelovky, nejlépe na režim: svítí - nesvítí. Samozřejmou výbavou pak je cepín, kvůli možnosti záhrabu před divočáky, nebo pohřbení svých méně šikovných kamarádů.

A teď to nejdůležitější - bez kyslíkového přístroje nemůžeme zítra ráno nikoho pustit na start. Musíme si přátelé uvědomit, že Javořice se nachází ve výšce přes 8000 dm a tady už končí veškerá legrace. Řídký vzduch a astma ve spojení se snahou vyniknout před ostatními udělají své.

Ale už dost srandiček. Teď vážně. Jak jistě víte iniciátorem a duchovním otcem naší první expedice "Na Říp s kyslíkem" byl náš kamarád Radek Orsava, který už bohužel není mezi námi.

Troufám si říct, že jsem ho dobře znal a jistě mi dáte všichni za pravdu, že to byl člověk veskrze optimistický s velkým smyslem pro humor. Myslím, že by nebyl rád, kdybychom dnes truchlili. Proto mu a na jeho počest, namísto minuty ticha, zazpíváme "Javořickou hymnu" a já věřím, že nás Radek uslyší.

Na rozdíl od hymny české, která by měla být spíše hymnou bezdomovců s názvem "Nevím, kde bydlím", nebo špatné předpovědi počasí v podobě hymny slovenské, je Javořická hymna opravdu oslavnou ódou. Zpívá se na melodii známé lidové písně Vinohrady, vinohrady a text máte všichni v rukou.

Tož přátelé: Sláva Javořici!


30.4.2010

následoval mohutný aplaus, provolávání nehynoucí slávy a bojových hesel ...

Javořice 2010 - Účastníci na vrcholu Javořice

Všichni přítomní následně pěli bojovou himnu, složenou Petrem Smějou.

JAVOŘICKÁ HYMNA

(na melodii: Vinohrady, vinohrady)

Javořice, Javořice
stojíš hodně vysoko
Javořice jako svíce
není to jen na oko
kdo na tebe jednou vyleze
do hospody rád si zaleze
Javořice, možná sice
nestojí mě vysoko

Javořice je vo plíce
nechoď tam bez kyslíku
Javořice expedice
dej si pozor chasníku
kam se hrabe Říp či Devítka
když tě čeká v baru třicítka
Javořice je vo plíce
nechoď tam bez kyslíku

Vysočina, Vysočina
vždycky bude láska má
Vysočina to je dřina
sotva pletu nohama
v zimě v létě, kdy si zamane
čarodějka všechny uhrane
Vysočina, žádná jiná
vždycky bude láska má

My jsme parta k pohledání
rádi něco vylezem
potom spolu na setkání
sklenku vína vypijem
vínko bílé, vínko červené
dobrú volu z něho dostanem
my jsme parta k pohledání
rádi spolu popijem


Pěno poprvé 30.4.2010


Více obrázků je v galerii Javořice 2010 ...


Doporučte: icon email Pošli článek Linkuj Jaggni to ! Přidej na topčlánky.cz Pridat.eu pridej.cz pošli na vybrali.sme.sk
Uložte si: Clip to Evernote

Komentáře rss

stop Uzamčeno - nelze přidávat nové příspěvky.

Nebyly přidány žádné komentáře.

 


Sponzoří:

logo AIKON draci.net logo AIKON Dalešická přehrada logo Zapra logo h-project logo Trampolíny logo Milord, s.r.o. - Miloslava ORSAVOVÁ

Uvítáme další zájemce o sponzorování našeho oddílu.